Na základě vyjádření pana ministra Hegera v Událostech ČT1 ze dne 4.4.2011 ohledně „nezachraňování“ dětiček narozených před 25. týdnem těhotenství jsem napsala panu ministrovi dopis.
Souběžně s odesláním mého dopisu se rozběhla díky spolupráci s Nedoklubko o.s. Petice za zachování hranic pro záchranu předčasně narozených dětí, kterou nakonec, rovněž díky vaší podpoře, podepsalo více než 20 tisíc lidí.
Reakci Ministerstva zdravotnictví na zmíněnou petici, stejně jako dopis od ministra Hegera adresovaný naší rodině, si můžete přečíst níže.

Názor na znění těchto reakcí si udělejte sami. Můj neklid v této oblasti zůstává, bohužel stejný, ne-li větší. Občanské sdružení Nedoklubko se snaží pomáhat rodičům nedonošených dětí, jak jen to jde, a vězte, že ani tentokrát se jen tak lehce nevzdáme.

Hana Zemanová za Nedoklubko o.s.

Dopis ministrovi zdravotnictví si můžete přečíst v našem článku, který jsme publikovali 23.04.2011 jakou součást petice na zachování hranic pro záchranu dětí.

Reakce ministra zdravotnictví byla následující.

Vážení paní a pane Zemanovi,
Mrzí mne, že si moje slova vykládáte jako snahu ohrožovat něčí životy. Věřte, že při úvahách na téma záchrany života v mezních stavech se vždy snažím primárně celý problém nahlížet v etické rovině. Zároveň je nicméně třeba upozornit na to, že jak se hranice moderní medicíny stále posouvají, otázky související právě s udržování života v mezních stavech se budou dostávat stále více do popředí, neboť udržení organismu při životě, nicméně ve vegetativním stavu, bude možné i za situací, které jsou obvykle považovány za se životem neslučitelné. Sami takový případ zmiňujete právě u Vašeho Honzíka.
Co se týče Vaší výtky ohledně prioritizace ekonomického hlediska, nemyslím si, že bych někdy jakkoliv stavěl, ať už v roli ministra či jako lékař, ekonomické hledisko nad posláním lékaře léčit. Rovněž je jistě obtížně představitelné, aby jakýkoliv ministr na systémové úrovni rozhodoval o způsobu léčby a její případné terminaci či přechodu k paliativní léčbě v jakémkoliv partikulárním případě. Takovéto rozhodnutí bude vždy příslušet konkrétnímu ošetřujícímu lékaři (popřípadě samozřejmě pacientovi).
Na druhé straně nelze popřít, že ekonomické a etické hledisko na systémové úrovni spolu souvisí. Je faktem, že stejně jako každý jiný stát může i Česká republika vydávat jen omezené množství financí na zdravotnictví. Zároveň pokrok v mnoha oblastech medicíny je takový, že prostě není možné nakoupit ve všech oblastech vždy ty nejšpičkovější technologie. Na to nemá žádná společnost na světě.
Jelikož jsem zodpovědný do velké míry za finance ve zdravotnictví, je mojí povinností mimo jiné rozvažovat, kam alokovat prostředky tak, aby byly využity nejúčelněji a pomohly co nejvíce zkvalitnit život co největšímu počtu lidí. Zde se etická rovina potkává s rovinou ekonomickou. V této souvislosti je třeba poznamenat, že co se neonatologie a příbuzných oborů týče, Česká republika je na špičce (velmi nízká kojenecká úmrtnost). Logicky tedy i relativně veliké další investice jdoucí tímto směrem mohou pomoci zlepšit kvalitu péče a bránit těžkým komplikacím zcela minimálně. Na durhou stranu existují stále oblasti, ve kterých má Česká republika značné rezervy  - za všechno jmenujme péči o dlouhodobě nemocné, osoby se zdravotním postižením apod. Oblastí, ve kterých ke světové špičce nepatříme, by se jistě dalo nalézt více. Moji poznámkou tedy neberte jako nějakou snahu omezovat péči pro předčasně narozené děti, ale jako součást legitimní debaty o nasměrování finančních toků pro další investice ve zdravotnictví tam, kde je další nemocní velmi potřebují.
S pozdravem a přáním pevného zdraví Vám i Vašemu dítěti

Reakci na petici z ministerstva zdravotnicví najdete na stránkách Nedoklupka.

Náš příběh, který stojí na pozadí všeho nese příznačný název Naše životní štěstíčko.