Jedna z věcí, v níž jsou Češi mimo konzumace piva na světové špičce, je minimální novorozenecká úmrtnost. Tohoto výsledku je mimo jiné dosahováno díky poměrně podrobnému sledování těhotných z hlediska vrozených vývojových vad, protože vrozené vady se dnes v naší republice podílí na novorozenecké a kojenecké úmrtnosti více jak z jedné třetiny. Bohužel, prenatální diagnostika je často spojena s eticky poměrně sporným jednáním ze strany lékařů, zbytečným stresováním řady těhotných a neúměrně častými zásahy do zdravých těhotenství, které mohou výjimečně skončit i potratem. Zejména pro ženy, prožívající své první těhotenství, znamená sdělení lékaře o zvýšené pravděpodobnosti té čí oné vady často nehezký šok, přičemž vzhledem k frekvenci výskytu vad v populaci se poměrně rozsáhlý český systém testování vad (nazývaný cizím slovem screening) dá s mírnou nadsázkou přirovnat k onomu příslovečnému lovení drobných opeřenců kanónem. Při něm byste sice také nějakého vrabce sem tam trefili, ale za cenu značné škody napáchané okolo.