Na louce to krásně voní,

(Děti představují kytičky – ručičky jsou listy, hlava květ. Hlavu lehce zakloní - dívají se na sluníčko a lehce se uklání na strany jako se ve vánku houpou stonky.)

kytičky tam hlavy kloní.
Sluníčko je ohřálo,
                              vodičku jim nedalo.

Reakce na slovní pokyn

Motivace: žil byl kouzelník Kuba, kterého všichni jeho učedníci poslouchali. Když Kuba řekl sedněte, všichni se posadili... Občas si nějaký učedník chtěl zahrát na Kubu a řek postavte se..., ale ostatní věděli, že poslouchat mají jen Kubu... A my si na kouzelnickou dílnu teď zahrajeme.

Učitelka nebo vybrané dítě dává pokyny: Kuba řekl - sedněte... děti si sednou. Hra pokračuje a když v pokynu není řečeno Kuba řekl, děti pokyn neplní. Kdo se splete, vypadává.

Děti sedí na bobku a jedno chodí mezi nimi a zpívá, když dozpívá, zastaví se a dotkne se někoho rukou. Ten odpoví, jaká je květina (neměla by se opakovat už jmenovaná) a chytne ho za ruku -> postupně vzniká had ze všech děti.

Jeden hráč píše prstem vzkaz druhému hráči na záda. Druhý hráč musí vzkaz správně přečíst.

Hra se hraje ve dvojici. Jeden, který je písařem, píše vzkaz na záda svého sedícího spoluhráče. Pomocí velkých tiskacích písmen mu  napíše krátký text. Vzkaz je vždy nějakým jednoduchým rozkazem, který musí druhý hráč vykonat, aby tak dokázal, že přečetl písmena správně. Vzkaz může znít: vyplázni jazyk, zasměj se, rozvaž si botu atd.

Tato hra spočívá v odhadování délky časových intervalů.

Hra je pro neomezený počet hráčů a většinou se hraje během pěších tůr.

V dnešní době, poněvadž nemáme hodinky stále po ruce, nevěnujeme moc pozornosti schopnosti odhadovat časové intervaly. Do hry se lze pustit tehdy, když máme před sebou pochod přírodou. Hráč, který má hodinky, mobil u sebe , oznámí okamžik , od kterého se začíná měřit čas. Jakmile si někdo  z ostatních hráčů myslí, že uplynul daný časový interval, přijde za tím, kdo měří čas a podívá se na hodinky. Tím pro něj hra končí. Vyhrává ten, kdo určil časový interval nejpřesněji.

Chůze ve skupině za vedoucím dítětem.

Dvě malé skupinky, které stojí za sebou v zástupech. První dítě má v ruce praporek a vede svou skupinu. Lanem, nebo čárami vyznačíme koleje, podle kterých děti chodí. Při chůzi napodobují pohyby kol. Vlak na znamení zastavuje, rozjíždí se, nebo se vrací (couváním) zpět do stanice. Děti musí jít nebo stát a reagovat na smluvené znamení + udržovat při chůzi zástup.

Chůze s vyhýbáním, reakce na signál.

čtyři skupiny. Postaví se tak, jako by stály v rozích čtverce. Uprostřed stojí učitelka. Děti si navzájem mění místa podle postavení učitelky, směru upažených paží.

Chůze v zástupu - vedle sebe, vyhýbání, reakce na signál

Skupiny po 6.-7. dětech představují potůčky. Každý je pojmenován - hluboký, bystrý... Potůčky tečou různými směry po celé herně. Jak je učitelka jmenuje, spojují se po dvou až se spojí v řeku.

Běh ve skupině, reakce na slovní pokyn.

Děti volně běhají v prostoru. Na povel „Motýli“ se zastaví, upaží, mávají pažemi jako křídly. po krátké pauze se opět rozeběhnou. Na povel „Čápi“ si stoupnou na jednu nohu, druhou ohnou v koleně a zdvihnou. Na povel „Žáby“ udělají dřep s koleny od sebe, ruce spuštěny podél těla.

Děti běhají, chodí... podle rytmu ozvučných dřívek. Na určený signál a slovní pokyn splní úkol:

Oheň - utéci do kouta

Voda - stoupnout si na vyvýšení místo - lavička

Blesk - lehnout si a schovat hlavu