Knížka o hradech se nám, tedy mně a synovi moc líbí.  Jako naschvál však nemůžeme na žádnou obzvlášť vtipnou , nebo drsnou, nebo obé dohromady, historku z prázdnin přijít. Tak vám tak nějak volně převyprávíme jak se o těchto prázdninách bavíme. Toto malé prázdninové dobrodružství by se také mohlo jmenovat bezúspěšné hledání pokladu s následnou jízdou sedmo z bahnitého kopce dolů.

Začátkem měsíce se z nás stali kačeři začátečníci, ze mě tedy asi spíše kačeřice / no lepší výraz jak kačena/. A o co jde? Zapojili jsme se do tzv. geocachtingu, tedy do hledání skrýší podle souřadnic GPS. Cíl, tedy cache , po "česky" keš, je schránka různé velikosti, ve které je uložen notýsek  do kterého se zapíšete a také většinou pár drobností na výměnu. Geocaching je věc trošku složitější a mnohem víc barvitější než vám tu popisujeme, ale tento článeček má být o prázdninách , koho by to dále zajímalo, tak na internetu najde vše potřebné.

 A tak jsme vyrazili na Kosíř, z výchozí pozice Čech pod Kosířem, kde je opravdu krásný park s malým zámečkem. Celý tento kraj je spojen s Josefem Mánesem. Velký Kosíř je nejvyšším vrcholem Hané s výškou 442 m.n.m.        Počasí nic moc, den před tím přívalové deště, v den výstupu slabé poprchání a silnější vítr. My kačeři se však nevzdáváme , tedy alespoň z počátku, syn měl o výstupu asi jiné představy a od poloviny cesty střídá odhodlanost výkřiky, že já nezůstal doma, že sem se na to nevyprdl a jinými i peprnějšími, které tu  nebudu zmiňovat. I přes to jsme vrchol zdolali. Pro upřesnění nejde o žádnou vysokohorskou turistiku, pro matku, tedy mě žádný problém, pro syna, tedy tvora spíše zaměřeného na PC, TV a gaučiing je to výkon úctyhodný. Přichází naše chvíle, zaměřujeme daný bod, keška je náročnější, neboť po zaměření souřadnic musíte vytáhnout buzolu a přichází další zaměřování.  Po tomto druhém zaměření je cíl v daném směru vzdálen zhruba 150 m a ukryt v pařezu. No jo, při přípravě vypadalo vše jasně a jednoduše, ale hledejte ve směru, který není možné úplně dodržet, neboť asi v 50m následuje mladý borovicový porost, pařez, ve vysoké trávě, a po chvíli i v hustém dešti a buďte přitom ještě začátečníky s malými zkušenostmi. A myslíte , že jsme našli? Nenašli, ale pařezů jsme prohlédli tolik, že už žádný nechci do smrti smrťoucí vidět.

A závěr? Nejdříve to cestou dolů uklouzlo synovi, terén byl opravdu promočený, jílovitý, ujížděl dolů jako raketa, to jsem se nasmála. Nesmála jsem se ovšem dlouho a vcelku rychlou jízdou po zadní části těla ,auau ,ho následovala .

I tak může vypadat jedno sobotní odpoledne

máma  Simona

Máma trochu přehání, ale sranda to byla fakt hustáááá

syn Martin