Kdysi dávno žil mladý kníže. Chtěl se oženit, ale neznal žádnou vhodnou dívku. Jednoho dne se dozvěděl, že jakýsi král má ve své zahradě kouzelný pomerančov-ník. Když rozkrojí jeho plod, najde v něm překrásnou pannu.

Vypravil se do světa a hledal cestu k zázračnému stromu. Za městem potkal stařenku, která se ho zeptala: „Kampak ses vypravil, mládenče?“ Kníže odpověděl: „Jdu k jednomu králi. Slyšel jsem, že má ve své zahradě kouzelné pomeranče. Když se přepůlí, rázem se objeví nádherná dívka.

Nevíš, babičko, jak bych se do té zahrady dostal?“ „Jen běž dál touto cestou,“ odpověděla babička. „Zahradu hlídají tři vojáci. Jenom o půlnoci na chvilku usnou.“

Kníže jde zvesela dál a přijde k zahradě přesně o půlnoci. Utrhne rychle tři pomeranče a vydá se na zpáteční cestu. Je velmi zvědavý, co se skrývá v oranžovém plodu. Rozkrojí první pomeranč. Vmžiku před ním stojí překrásná panna. Je celá nahá a žádá: „Dej mi hřeben, zrcadlo a vodu!“ Mládenec neměl žádnou z těchto věcí, takže jí nemohl vyhovět. Dívka zmizela. Šel tedy dál a po čase překrojil druhý pomeranč. Objevila se nádherná dívka. Je celá nahá a žádá: „Dej mi hřeben, zr-cadlo a vodu!“ Mladý kníže neměl krásce co dát a ona zmizela.

Vydal se do blízkého města, kde koupil hřeben a zrcadlo. Vodu nabral ze studny. Pak rozpůlil třetí pomeranč. Objevila se nahá dívka ještě krásnější než ty předchozí a řekla: „Dej mi hřeben, zrcadlo a vodu!“ Mladý muž byl připraven a věci jí hned podal. Dívka se umyla, učesala své dlouhé vla-sy a byla svěží jako čerstvý sníh. Mladý kníže jí řekl: „Nemůžeš zůstat nahá. Půjdu ti sehnat nějaké šaty, ty tu zatím na mě počkej.“ A pospíchal domů, aby vše zařídil. Zanedlouho se objevila zlá čaroděj-nice a snažila se dívce vlichotit: „Ukaž mi své krásné vlasy, chtěla bych se jich dotknout.“ Dívka nesměle přikývla, čarodějnice se k ní přitočila a zapíchla jí do hlavy jehlu. Rázem se kráska proměnila v ptáčka, který vyplašeně odletěl.

Čarodějnice se postavila na její místo a čekala na ženicha. Když se mladý kníže vrátil, překvapením zvolal: „Jak jsi stará a vrásčitá!“ Čarodějnice mu odpověděla: „Copak nevíš, že mi slunce škodí?“ Pán už neřekl nic a po-smutněle si ji odvážel domů. Všichni je běželi přivítat. Při pohledu na nevěstu však zkoprněli. „Říkal nám, jak je krásná a něžná, tato je ale ošklivá a vrásčitá,“ šeptali si mezi sebou. Kníže to zaslechl a svou vyvolenou bránil: „Škodí jí slunce, proto se jí udělaly vrásky.“ V té době začal přilétat na zámek mezi holuby bílý ptáček. Sedal si také na pánovo okno.

Za nějaký čas se nechal knížetem chytit a zavřít do klícky. Čarodějnice poznala toho ptáčka a začala předstírat, že je nemocná. Kníže byl nejdřív smutný z toho, že jeho paní není dobře. Ona mu však přikázala: „Zabij toho ptáka, co máš v kleci. Ať mi z něj v kuchyni uvaří polévku, která mě uzdraví!“ „Toho něžného ptáčka ti nedám, ty vrahu! Schovám ho a nechám zabít slepici,“ zašeptal sám pro sebe. S nadšením polykala čarodějnice slepičí polévku, protože věřila, že je ze zakletého ptáčka.

Pán před ní pečlivě tajil, kam ho ukryl. Nosil mu jídlo a zamyšleně hladil jeho peříčka. Jednou našel v malé hlavičce zabodnutou jehlu. Vytáhl ji ven a najednou před ním stála jeho bílá nevěsta z pomeranče. Zlá čarodějnice byla potrestána a kníže mohl konečně uspořádat svatební hos-tinu se svou vyvolenou.

Ilustrovala Jitka Zajíčková

Povídání před čtením
1.Co ti připomínají pomeranče?
2.Čím si může získat muž ženu?

Úkoly po přečtení pohádky:
1.Kterou známou českou pohádku ti příběh připomíná?
2.Čím si kníže získal dívku z pomeranče?
3.Dokresli a vybarvi obrázek.

Najdete nás:
www.spolecnecteni.com info@spolecnecteni.com
Facebook skupina Kouzelná zahrada
Alena Vorlíčková www.alena.pise.cz
Jitka Zajíčková art@agrafa.cz jitkazajickova.blogspot.com