Do tance dal se v lese stín
v závoji s vůní kopretin
po vánku sklouzl, vzlétl s ním
kdo to byl, to ti nepovím

Slunko, slunko, sluníčko,
Běž už za les spát,
ráno, ráno, raníčko

Téhle básničce "před spaním"je asi 100 let, vyprávěla mi ji před spaním moje babička (*1885), upravovali jsme ji pak s dětmi. To, o čem se v ní vypráví, předvádí se oběma rukama,jako s loutkami, lze využít částečně i jako stínové divadlo na zeď za postýlkou:

Byly dvě holčičky
a ty se dlouho a dlouho neviděly.
A tak šly, aby se navštívily.
A když se potkaly, ruce si podávaly
a mnoho a mnoho si povídaly.

Halí, belí, halí, belí,
já mám slona pod postelí.

Je to slůně kapesní,
ale zato hodně sní.

Halí,belí,

koně v zelí a hříbátka v petrželi,

a kravěnky,jak panenky,

šly se koupat do voděnky.

Kampak spěcháš sluníčko
je čas jít spát holčičko
tam daleko za horama
čeká na mne moje máma
za chviličku za chvilku
ustele mi postýlku
ráno potom do pokoje
oknem kouknou oči moje
dobré ráno holčičko
pozdraví tě sluníčko

Hajajá,hajajé,
běžte spát,včelky mé,
křídla svá vzbuďte ráno až,
hajajá,hajajé,běžte spát,včelky mé,
já střežím jak rys med váš.
Až uspí vás má píseň tichá,
schovejte žihadýlko co píchá.

slunce šlo spát za hromádku klád
na nebi hvězdy klíčí
už nepracuj, mravenečku můj
schovej se do jehličí

Pod kopečkem u splávku
ovečky jdou přez lávku.
Přejde jedna, druhá, třetí
Brouček přes palouček letí.
Čtvrtá žene k čelu vánek,
pátá tahá za copánek,
šestá tvoje klíží,
sedmá hlásí sen se blíží.

o malinkatém telátku,
jak pusinku špulilo
a k mamince se tulilo.