Můj milý muži,

srdce mi teď může prasknout při psaní těchto slov, ale oba víme, co bude a musí následovat. Po tom všem, co se událo za posledních několik let v našich životech a hlavně v životě společném.

Nikdy jsem si nemyslela, že odejdu z tvého života, z tohoto domu a hlavně ze života tvojí matky. Věřila jsem si natolik, že by mě ani ve snu nenapadlo, že k tomu dojde, že na to vlastně vůbec pomyslím.

Emminka se narodila 10.10.2009 ve 23+6 tt. společně se svým bráškou Honzíkem..
Takto brzy přišli na svět po odběru plodové vody, který jsem absolvovala tři dny před začátkem porodu. Emmí (420g) byla téměř o polovinu menší než Honzík (700g), a tak měli lékaři podezření, že by s ní nemuselo být něco v pořádku. Tyto obavy se naštěstí nakonec ukázaly jako liché, ale kolotoč štěstí i neštěstí už byl spuštěn. Porod začal a dětičky musely ven císařským řezem. Přestože byla Emminka tak maličká, ukázala se nakonec silnější než Honzík, který měl vlivem předčasného porodu krvácení do mozku a různá další poranění.

Pomoc pro předčasně narozené děti v nemocnici v Hradci Králové aneb Babyklokánci v Poličce
Úvodem několik slov o nás… Máma-Táta-mimi. Tato tři krátká a výstižná slova dala základ názvu poličského centra pro rodinu MaTami, o.s. Fungujeme od roku 2009 a sídlíme v Centru Bohuslava Martinů (CBM) v Poličce.
V hlavě jedné z našich členek se zrodil nápad na spolupráci s Babyklokánky a pomoc předčasně narozeným dětem. Nelenila a začala rozjíždět akci. Vzhledem ke spádovosti našeho městečka a okolních porodnic byla pro tyto účely vybrána fakultní nemocnice v Hradci Králové a její novorozenecká oddělení.

      V Dětském domově v Poličce žije 19 dětí ve věku od tří do 19 let. Dost často se se svými vychovateli zapojují do různých charitativních akcí. V současné době se významně podílejí na projektu poličského mateřského centra MaTami na pomoc nedonošeným miminkům z Perinatologickém centru v Hradci Králové.
      S vychovatelkou Lenkou Kunčíkovou připravily děti Sněhurčiny bonbónky pro trpaslíčky na křest Pohádkové kuchařky, na kterém se dražily knížky ve prospěch BabyKlokánků. Začaly také ilustrovat novou pohádku Červená krabička. (Obrázky můžete hodnotit na našem webu Maminky maminkám). Při této příležitosti jsme se „tety“ Lenky Kunčíkové zeptaly, jak děti z domova pomáhají druhým.

Chci vám představit náš projekt "Dotek světla"

        Jsme parta maminek, které se daly dohromady prostřednictvím internetu. Spojuje nás jeden velký koníček - focení. Některé z nás fotí už spoustu let, jiné začaly fotit, když se snažily zachytit ty nejkrásnější okamžiky života s našimi dětmi. Některé z nás si pořídily ateliér a věnují se fotografování i na profesionální úrovni.Všechny se však neustále snažíme zlepšovat a učit se novým věcem.
        Naše fotky přinášejí nám, našim rodinám a přátelům hodně radosti, a tak nás napadlo, že bychom mohly potěšit i jiné, neznámé lidi.

Nadační fond ŽENA zahajuje projekt na pomoc Kojeneckému ústavu

Dětské centrum při Fakultní Thomayerově nemocnici (Kojenecký ústav),
jedno z nejvýznamnějších zařízení svého druhu, bojuje o přežití!

Nadační fond ŽENA byl založen 16. 2. 2011 s cílem trvale a kontinuálně podporovat ženy a děti v tíživé situaci – životní, zdravotní či sociální. Spolupráce s Dětským centrem při FTN (Kojenecký ústav) je pilotním projektem, jehož cílem je nejen finanční podpora kojeneckého ústavu, ale především obeznámení široké veřejnosti s problematikou dětských center a kojeneckých ústavů a apel na vážnou situaci, která v této oblasti v současné době panuje. Celý projekt mimojiné podpořily známé osobnosti Eva Decastelo, Nela Boudová, Lucie Benešová, Zdeňka Žádníková – Volencová, Jana Bernášková, Barbara Nesvadbová, Martina Kociánová, Natali Ruden a Marcela Skřivánková.

Můj milý Vojtíku,
ty se teď ke mně pěkně tulíš, pohodlně uvázaný v šátku na nošení dětí, posloucháš jak mi bije srdce a já zase tvoje tiché oddechování. Cítím vůni tvých vlásků a občas mě zašimráš ručičkou. Je to nádherný pocit, mít tě takhle u sebe. A jak je vidět, líbí se to i tobě.
Víš, Vojtíku, když jsi byl ještě v bříšku, říkala jsem si, že tě nesmím moc rozmazlit. Brácha Péťa je taky můj miláček a mazlík, ale mohla jsem na něj být asi přísnější.
Jenomže ono to neni snadné. Stačí, aby se na mně zasmál, pohladil
mě po ruce nebo zamrkal těma svýma čertovskýma kukadlama a dovolím mu úplně vše.
Když jsme si tě dovezli z porodnice domů, Péťa docela dost žárlil.

Kalendář šťastných úsměvů 2011

Zcela spontánně z podnětu samotných maminek vznikl nápad vytvořit kalendář šťastných usměváčků.Není ani nutné říkat, že je to kalendář plný rozštěpových dětí, protože to není důležité. Tak jak se rodí, je to krásný barevný kalendář plný šťastných, milovaných a krásných dětí. Jeho úkolem není nic jiného, než aby sám za sebe říkal to, k čemu tak obtížně hledáme vhodná slova, když děkujeme lékařům za jejich úžasnou práci, když popisujeme příběhy našich dětí a lásku, kterou cítíme.

       Jednoho dne jsem u svého gynekologa zjistila že jsem těhotná.
Ten den sem byla nejšťastnější člověk na světě. V těhotenství sem se podrobila několika vyšetření a doktoři nic nenašli, tvrdily nám že těhotenství probíhá v naprostém pořádku.
       Když mi doktor při porodu řekl, že můj malý chlapeček má roštěp rtu, patra a čelisti, ani jsem přesně nevěděla co to znamená, nikdy jsem se s tím totiž nesetkala.Byl to pro mě pořádný šok.

                                                            

  Je středeční odpoledne, město plné lidí vracejících se z práce, všichni někam pospíchají, mračí se na ostatní a přemýšlí o tom, co by ještě měli koupit. Mezi nimi poletuji já,za ruku vedu Péťu, kterého to už ani trochu nebaví, druhou rukou tlačím kočár a doufám, že Vojtík bude ještě aspoň půl hodinky spát. To se samozřejmě nestane a z kočárku už je slyšet řev, pardon, zpěv. Naštěstí potkáváme babičku, rychle jí podstrčím kočár i Peťulu a běžím ještě do papírnictví pro obálky. Než vyberu správnou velikost a napočítám jich dvacet, je zpěv slyšet až uvnitř. Paní u pokladny si obálky tempem lážo plážo přepočítá, s úsměvem mě ujistí, že balení po deseti oni nevedou, a než mi vyplní paragon, doléhá ke mně zpěv dvojhlasný.