Moje nejhezčí prázdniny bývaly u tetičky Zdeny, milovala jsem její jahodové koláčky sypané kakaem a silnou vrstvou cukru, to mne ještě netrápilo hlídání si váhy, teď už takové věci raději nejím ale jen si na ně vzpomenu, hned bych si je dala.

Když si vzpomenu s odstupem let na prázdniny jak moje,tak mých dětí že nejvíc si pamatuji různé trapasy apod...
Moje prázdniny, na které nejraději vzpomínám,byly na staré chalupě v Pošumaví. Tam jsem jezdila od malinka asi do 10 let a pamatuju, jak jsme s detmi pásly stádo krav pro JZD za jednotky ,stavěli s našima panáky,vázali povřísla.Jednou jsem dojila kozu a když už jsem to měla, hotové ,šla jsem bez dovolení podojit krávu Stračenu, a když na to naši přišli,bylo pozdvižení, protože pokopala těsně předtím tetu,takže prý jsme měla andělíčka strážníčka. Pamatuji,jak jsme se jednou ztratili s bratrancem na borůvkách,naštěstí jsme potkali na vyhlídce hajného a ten nás dovedl domů.

Milá redakce, už je to čtvrt století co jsem byla malá a jelikož jsem s rodiči bydlela ve městě, tak jsem se na prázdniny strašně moc těšila, protože jsem jezdívala ke stařečkům do Karlovic, kde měli starou hospodářskou usedlost plnou zvířátek. Žili s nimi pejsci, kočky, kozy, slepičky, králíčci, kačenky. U nich to bylo pro mě veliké dobrodružství. Pamatuju si, že měli velkou pec, na které jsem spávala a fascinovala mě jejich půda, ve které bylo spoustu tajemných skříněk a šuplíčků, do kterých jsem "tajně" nahlížela.

 I když se to nezdá, přece jen už patřím ke generaci, která prázdniny prožívala trošku jinak než generace současná.
Žádné moře - o moři jsem četla tak maximálně knížky a poprvé jsem se vykoupala ve slané vodě, až když už jsem oslavila čtvrtstoletí.
Vzhledem k tomu, že jsme s bratrem vyrůstali na vesnici a bez babiček, nevěděla jsem ani, co to je jet s rodiči na dovolenou. Bylo totiž potřeba zalít zahradu a nakrmit zvířata, ta opravdu nepočkají, až se po týdnu vrátíte zrelaxovaní a s nově nabytými silami. Co si pamatuji, rodiče si brali dovolenou nejčastěji na seno, na řepu a na brambory a potom, když už jsem dospěla, dlouho nemohli pochopit, proč já to nedělám také tak.

Na začátek musím upřesnit, že jsem už babička a dokonce i prababička. Protože je mi šedesát let, musím upřesnit, že tenkrát stál benzín něco přes 2 koruny, do školy a do práce se chodilo i v sobotu. Byly jsme tři děti a rodiče vlastnili starý automobil Tatra. Vyjížděly jsme každý pátek odpoledne pod stan a v neděli večer se vraceli. Na dovolenou se jezdilo také pod stan.

Nejkrásnější vzpomínkou mého dětství je trávení prázdnin u mého dědy v Beskydech. Bydlel v malé chaloupce, u které byl jen les a nádherná příroda.
Vždycky jsem se tam moc těšila, protože jsme s dědou chodily na procházky do lesa, pracovaly na zahrádce a nebo jsme hrály různé hry.

Jako vnučka vzpomínám na svoje dvě babičky, které byly moc
hodné, typické ,s drdůlkem.
Na jednu z nich si spolehlivě vzpomenu, když dostanu záchvat smíchu.
Její slova :"Nesmějte se jako blázni,zpění se vám
krev a umřete",mi znějí v hlavě dodnes.
Druhá babča se mě zase snažila přesvědčit, (když jsem rozum brala a ptala se,
proč se naši brali v březnu a já se narodila už v září), že jsem nedonošená!

Nikdy nezapomenu na prázdniny u babičky, kdy jsme pokaždé u táboráku opékali špekáčky :)

Moje vzpomínky na prázdniny,už jsou hodně daleko,ale stále na ně ráda vzpomínám.
Bydlela jsem u Máchova jezera a tak moje prázdniny byly u vody.Hned ráno po snídani jsem vklouzla do plavek a hurá k vodě. Jako starousedlíci jsme neplatily žádné vstupné a tak koupání bylo od rána do večera. Byla tam v té době jen jediná skluzavka a ta nám stačila k dětské radosti.
Horší to bylo s plavkami,ty to dlouho nevydržely.Bylo pár facek ,ale i nové plavky a tak se řádilo dál.