Přišli domů trpaslíci,

Dívají se po světnici.

Kdo mi ustlal postýlku,

Kdo mi vypral košilku,

Kdo mi umyl misku, lžičku,

Kdo navařil polívčičku,

Kdo nám tady uklidil

Ani smítko nevidím.

Já Sněhurka, já to byla

Já jsem v lese zabloudila.

Máme doma pomocnici,

Uklidila ve světnici,

Tralala tralala

Uvařila, vyprala.

Sněhurečko, moc a moc

Děkujem Ti za pomoc.

Líbí se nám v chaloupce.

Teď už víme, co to chce.

Potom zívli, jenom krátce,

A už spali, ach tak sladce.

Tak mi uvař hrnečku,

Krupicovou kašičku.

Vaří hrnek, vaří,

Až se z něho paří.

A navařil kašičku.

Děkuji ti hrníčku.

Hrníček však vaří dál.

Hrnku co jsem povídal.

Hrnek vaří bez přestání,

Neslyší mé bědováí.

Tu je cesta, tu je smrk,

Na Karkulku číhá vlk.

Jak ti sluší šatičky,

Čepeček a střevíčky.

Jak jsi milá, roztomilá.

Karkulka ho pohladila.

Princeznička na bále

poztrácela korále.

Její táta, mocný král,

Honzíka si zavolal:

„Honzíku máš namále,

přines nám ty korále!“

Honzík běžel nahoru,

nakopal tam bramborů.

Vysypal je před krále:

„Nesu vám ty korále,

větší už tam neměli,

snědli je už v neděli.“

Jednou domov opustili

kozel, kohout, kočička.

Šli celý den, nespatřili

cestou ani človíčka.

Pořád stejnou notují,

na lidi si stěžují.

„Kykyrý, kykyrý,

nač mám vstávat ve čtyry?“