Letí, dráček, letí,

za ním kluci, za ním děti!

(Utvoříme s dětmi kruh, chytíme se za ruce a v rytmu říkanky se otáčíme a zrychlujeme nebo se otáčíme jen s dítětem, nejsou-li v dosahu kamarádi.)

Vyletěl si pyšný drak,

vyletěl až do oblak,

zvysoka se dívá na svět,

strašil by a neví jak.

Proč je tady listopad?

Musí všechny listy svát,

čas teď plyne trochu líně,

mlha bloudí po krajině,

vítr z horských údolí

slétl dolů do polí.

Místo slunce,

místo mraků

je dnes nebe

plné draků.

Už je podzim, hnědá hlína

lepí se nám na paty

(Předvádíme chůzi v blátě, jde to ztěžka, občas noha uvízne a nejde ven)

a z modrého nebe zbylo,

(Na místě otočka kolem vlastní osy, zkusíme při ní vzpažit a dívat se vzhůru na modré nebe.)

jenom Hance na šaty.

Vrásčitý lístku, jak jsi unavený -

možná si chceš mi zdřímnout

na rameni,

vítr tě nese jinam, odvane tě,

uvízneš malíři na paletě.

Na obloze tiše čtu si:

na jih odlétají husy.

Na zahradě za úvozem,

jablíčka už zvoní o zem.

V polích podzim hospodaří,

k večeři si mlhu vaří.

Vítr fučí, vítr skučí –

pojďte pouštět draky!

Každý spěchá na kopeček

a já běžím taky.

Říjen, barevný je sen,

jen pohleďte do oken.

Žlutá, červená a hnědá,

malíř říjen plátna hledá,

s každým lístkem dal si práci

a znovu se k němu vrací.

Stromky

Sázím buky mezi jedle,

jeden sem a druhý vedle.

Sázel jsem je včera,

sázím zase dnes.

Budu-li tak pilný zítra,

vysázím tu les.